Velký rozhovor s Fandou Tarhajem aneb vše, co byste měli vědět o ženách

Ahoj Fando. Ty jsi trenérem elévů, mladších žáků a žen v Bučis teamu, dneska se ale budeme bavit jenom o ženské kategorii. Jak dlouho už ženy trénuješ a jak ses k tomu vlastně dostal?

Ahoj, holky trénuju už druhou sezónu, což dělá nějaky rok a půl cca. Dostal jsem se k tomu náhodou. Moje ženy (dříve ještě Divoké kočky) měly trénink vždy po mužích, za které jsem v tu chvíli ještě hrál, takže jsem věděl, že někdo takový existuje. Popravdě ani já sám nevím, jak to bylo s trenérem přede mnou, ale z ničeho nic potřebovaly trenéra a oslovily právě nás, Bučis team. Pamatuju si, když mi volal ještě ten večer Bučis (prezident Roman Buček) se slovy: „Fando, mám pro tebe snovou prácičku…, hned jsi mě napadl ty, je jako stvořená pro tebe…“ no, a tak mi to vše pověděl a já na to samozřejmě kývnul. Zpětně to musím hodnotit jako jedno z mých nejlepších trenérských rozhodnutí vůbec. Neříkám, že je to vždy lehké, ale strašně mě to baví a podle mě si ani holky neuvědomují, jak mě tím po trenérské stránce posouvají dál a dávají neskutečnou chuť a motivaci do trénovaní. Tímto jim chci na začátku moc poděkovat!

Jaké vidíš pokroky od té doby, co jsi tuto kategorii převzal?

Doufal jsem, že se na tuhle otázku zeptáš. To je něco až neuvěřitelného. Ani moc nevím, co k tomu napsat, protože tak velký posun nejde popsat slovy. Pamatuju si na můj první trénink. Když jsem byl jen na kukačku a seznámit se. Chvíli jsem i váhal, jestli do toho jít. Hodně mi pomohl můj dřívější asistent Lukáš Kotýnek (kterému patří velke díky) s rozhodováním. Už po prvním tréninku jsem věděl, že to bude těžká práce, ale co mi hlavně pomohlo, bylo to, že jsem v životě neviděl lepší partu, lepší sportovce, kteří se chtějí za každou cenu zlepšit. Tohle mě obrovsky překvapilo. Čekal jsem partu maminek, které si půjdou po práci plácnout do míčku a ono se z toho vyklubalo něco, co dává smysl a do budoucna věřím, že to ještě zvedneme o pár úrovní výše.

Momentálně se sice nacházíte na 6. místě, ale tabulka je až do druhého místa velmi vyrovnaná. Jak jsi zatím spokojený s dosavadním průběhem historicky první sezóny žen Bučisu?

Pocit je to hodně smíšený. Jak říkáš, týmy jsou neskutečně vyrovnané. Každý může porazit každého, ale popravdě jsem čekal lepší umístění. Florbal podle mě hrajeme jeden z nejlepších z celé souteže… Ale jak všichni víme, florbal se hraje na góly a v tom je asi ten druhý největší problém… Přesto můžu říct, že na tomhle tvrdě pracujeme a věřím, že se nám podaří vylepšit. Ten největší problém je rozhodně absence na trénincích, ale i na zapásech. Bohužel je nás málo a do toho tým trápí dlouhodobá vážnější marodka. Do příští sezóny bych chtěl rozhodně rozšířit kádr. Snad se mně to povede, tak držte palce!

Na čem myslíš, že je potřeba výrazně zapracovat, co se týče herní stránky?

Jak jsem psal už výše, rozhodně zakončení. Po herní stránce je to neskutečné zlepšení, popravdě jsem si první půlrok trénovaní holek ani nepomyslel, že bych to mohl říct, ale fakt se na to dá dívat. Bylo se na nás podívat i pár rodičů s prckama a řada trenérů jiných kategorií. Všichni byli příjemně překvapeni, jak moc velký posun se nám podařil za ten rok a půl.

Minulý rok bylo na druhém turnusu soustředění i pár žen a moc si to pochvalovaly. Chystáte se letos jet s touto kategorií zase?

Ano, bylo tam nějakých 5 kousků. Chystáme. Holky mě i tímto daly hodně najevo, jak moc je to baví a jak moc chtějí, protože na letní soustředění pojede už 9 holek a věřím, že to bude rok od roku jen a jen přibývat.

Dali jste si nějaký cíl do této sezóny?

Popravdě pořádně ani ne. Věřím, že všichni včetně mě počítali s postupem. Uvidíme, jak to dopadne na konci sezóny. Dal jsem si osobní cíl, čeho chci s ženami dosáhnout, ale ten prozradím na konci sezóny 🙂

Myslíš, že je tým poskládaný dobře, nebo by to chtělo novou krev?

Nemyslím si, že by to bylo poskládané zle, ale nová krev by rozhodně pomohla a jak jsem už psal, věřím, že se mi podaří rozšířit kádr. Mám už něco rozjednaného.

Nešlo si nevšimnout, že objíždíte hodně turnajů a dokonce jste byli i na Ukrajina Open. Jaké to bylo?

Ano, je tomu tak. Byli jsme na hodně turnajích a máme nějaké naplánované i na tenhle rok. Myslím si, že ještě víc než minulý rok. Ukrajina byla bombička. Brali jsme to spíš jako takový výlet. Bylo nás málo. Jestli si dobře pamatuju, tak jedna hráčka na střídaní, a to ještě brankářka z jiného týmu. Zato letos tam jedeme znovu a v silnější sestavě, takže pevně věří, a udělám pro to vše, abychom i po té herní stránce (ne jen té chlastací) byli úspěšní 🙂

A na závěr jedna otázka na tělo. Kdo je ti z týmu z pohledu chlapa nejsympatičtější?

Dřív to byl určitě můj asistent Lukáš Kotýnek. Stále truchlím kvůli jeho absenci, takže ti nemůžu odpovědět, doteď jsem se z toho pořádně nedostal. K tomu je dost možné, že to bude číst má přítelkyně, není sice žárlivka, ale ještě mně dá stopku trénovaní a co potom…

Děkuju ti za rozhovor a přeju hodně štěstí.

Já tobě děkuji, měj se.