Na hřišti hráčkou, na střídačce mámou aneb ženy na Prague Masters

Jaké to je, když musíte na hřišti sledovat hru a na střídačce se starat o svou ratolest? To pro vás vtipně shrnula jedna z hráček – Markéta Sýkorovská.

Konečně nějaký benefit za to, že jsme starý rašple. Věk 30+  bylo kritérium potřebné k přihlášení se na Mezinárodní florbalový turnaj pro veterány. Vždycky jsme si s holkama dělaly legraci, až jednou přijde ten čas, a my budeme hrát soutěže pro starý, s miminama na střídačce.

Ten čas přišel druhý listopadový víkend. Většina z nás kritéria ohledně věku splňuje, přesto jsme však náš kádr doplnily o tři cenné posily z řad našich bývalých hráček a nynějších rivalek ze 3. ženské ligy. Už nejsme žádný juniorky, a kdyby se NÁHODOU někdo zranil, je třeba mít lidi do foroty.

Los nám přidělil halu Hamr Braník a skupinu čítající následující týmy: Chodičky, GIF Praha Girls, Sagene IF a Vítkovice Selection. První zápas na rozkoukanou jsme začaly s patřičným nasazením, které nám po pár minutách lehce omráčilo nucené smrsknutí beků ze čtyř na tři. Jedno z mimin, přítomných na střídačce si totiž začalo dost hlasitě vynucovat přítomnost matky. Ze všech sil snažící se Fanda, bohužel nedokázal její roli plně nahradit. Byl tak nucen upřednostnit spokojenost malého kojence a pozměnit sestavu během hry.

Sil jsme měly ještě dost, byl to teprve začátek. Celou dobu jsme hrály vyrovnaně, což také odrážel výsledek 3:3. Hořkou tečku nám Chodičky zasadily až padesát vteřin před koncem, kdy skórovaly na 4:3 a my jsme tak do turnaje vykročily levou nohou.

Dobrou náladu nám to ale nezkazilo a pomalu jsme se začaly chystat na odpolední zápas, kde našimi soupeřkami byly florbalistky z Norska. Tyhle holky z GIF Praha Girls nám všem vzaly vítr z plachet. Severský původ byl na jejich hře dost znát. Byly tvrdší než steak za stovku a šly po nás jak hladoví šakali po flákotě masa, míček nemíček. Spousta z nás před nimi raději uhýbala. Potkat se s tímhle rozeběhnutým funícím kolosem u mantinelu nikdo nechtěl. Zlomené hole lítaly halou, my jsme lítaly halou.

Číselná tabule ukazovala stav 2:2. V ten moment nadešel čas přestat se strachovat o naše stará těla a urvat si vítězství pro sebe hlava nehlava. I přes hlasitý řev vikingských paniček jsme se dokázaly prosadit a gólem v poslední minutě nekompromisně rozhodnout o výhře 3:2.  Urgentně jsme potřebovaly doplnit vitamíny, tak se šlo nahoru do restaurace na ten nejlepší iontový nápoj na světě.

V pátek jsme začínaly v 8:00, tedy v čase, který je pro nás odjakživa ten největší soupeř ze všech. Budíček na šestou nás kupodivu spíše posilnil a my s přehledem zvítězily nad dalším norským týmem Sagene IF. Zpočátku jsme se obávaly absence trenéra, který se zranil při focení a musel odjet do nemocnice, ale nakonec jsme kralovaly a nastřílely krásných devět gólů. S jídlem roste chuť a tak jsme taky vstoupily do dopoledního zápasu s Vítkovicemi Selection.

Po pár minutách nám ztuhnul úsměv na tváři. Hráčky z reprezentace a extraligy nás mlely jak včerejší housky. Nic naplat, i tohle je florbal a i přesto, že jsme bojovaly z plných sil, devítka se tentokrát objevila na našem účtu. Nejen, že nás Vítkovice nemilosrdně převálcovaly, ale měly jsme také problém s markantním úbytkem hráček. Tělesné schránky postupem turnaje chřadly a vypovídaly službu. Na večerní čtvrtfinále nás bylo mínus čtyři.

Lehce před devátou večer jsme nastoupily proti týmu Elite Elements. Zpočátku byl zápas vyrovnaný, dlouhou dobu za stavu 1:1. Pak jsme ale inkasovaly dva rychlé góly po sobě a bylo po legraci. Na střídačce se začalo hašteřit a vyčítat si kdo kde byl a kdo kde nebyl a naše výkony a odhodlání šly pomalu ale jistě do kopru. Z florbalovýho týmu se stal na pár minut slepičinec a i to se odrazilo na konečném výsledku 8:2.

Na všechno zlé se ale při po zápasovém bilancování v tu ránu zapomnělo, když nás vzal milovaný Fanda za ramena a řekl: ,,No tak holky, přece se nebudete hádat, vždyť jsme všechny kamarádky“. Ještě že ho máme …