Buček, Kodet a Vondruška – rozhovor s trenéry

Roman Buček – prezident klubu

Minulý rok se juniorům moc nedařilo, myslíš, že má letos tým lepší vyhlídky?

První kolo v letošní lize bylo dost těžké, a i když máme jen jeden bod tak kluci ukázali svojí sílu a už na soustředění to vypadalo, že to v letošní sezoně muže být lepší. Je tu fajn parta a vypadá to, že kluci chtějí a makají. Pokud jim to vydrží tak věřím, že se budeme prát o horní příčky.

Ty jsi letos poprvé upustil od role hlavního trenéra mužů, aby ses mohl plně věnovat rozvoji naší mládeže a trénování juniorské kategorie, jak ti tahle role zatím vyhovuje?

Tato sezóna je pro mě a celý Bučis team klíčová. Pevně věřím, že když se začnu věnovat mládeži v našem klubu tak naší celkovou úroveň zase pozvedneme, naše práce bude mít zase smysl a všichni budou spokojeni. Tím, že jsme přijali do našich řad Zahyho jsem si tento krok mohl dovolit.  Naše spolupráce od dorostu po muže má už teď viditelné úspěchy a je vidět, že to byl správný krok, protože Zahy je velký profesionál a díky jeho práci se mohu věnovat celému klubu a celé jeho reorganizaci. Je důležité, aby uvnitř v klubu věděli všichni co a jak a byli spokojeni, to se opravdu nedá zvládnout v jedné osobě, když ještě k tomu musí trénovat atd. Tím pádem se dá říci, že je to pro mě úplně jiná role, než do teď, ale vidím, že je to velice důležité a to mě naplňuje a dodává zase chuť pracovat naplno.

Chystají se na tuhle sezonu nějaké speciality oproti jiným rokům?

Určitě díky naší reorganzaci jsme si celou sezónu mohli více připravit, a také vymyslet novinky, které jsme již rodičům sdělili na schůzkách. Jedna z nich je, že budeme dělat Bučis Camp i v Praze a budeme se v těchto kempech snažit, aby se děti rozvíjely i po jiných stránkách, než je florbal, a aby tyto kempy byli i naučné a děti měly velké zážitky. Dále se budeme více starat o naše přípravkáře na našich již tradičních kroužcích a věříme, že to přitáhne ještě více dětí jak na naše kroužky, tak hlavně do našeho klubu.

Není to sice tvoje priorita, ale občas děláš asistenta i Honzovi Zahálkovi, jak se ti s ním spolupracuje?

Od začátku jsme se spolu domluvili, že mu kategorii mužů předám postupně, protože jsem s nimi strávil 12 let a moc dobře je znám, také jsem chtěl, aby Zahy měl co nejlepší podmínky k tomu, aby naše muže zase nakopl k dobré práci, a opět jsme mohli pomýšlet na postup. Naše role jsou v týmu jasně dané a oba si spolupráci pochvalujeme. Asistentem je spíš náš kolega Standa Kodet, já se spíše považuji za kouče než asistenta, protože už nedokážu být na každém tréninku díky mému velkému vytížení s mládeží. Zahy také chce, abych u této kategorie byl stále, i když už v jiné roli. Naše spolupráce přesahuje mužskou kategorii, protože společně vedeme jak kategorii juniorů, tak i dorostu a jak jsem řekl, oba si to pochvalujeme a jsme za tuto spolupráci rádi. Já možná ještě více, protože se mohu věnovat i celému klubu mnohem více, než doteď.

Jak zvládáš skloubit osobní život a florbal?

No, díky tolerantní ženě, velké komunikaci a vzájemnému pochopení. Kdybych měl ženu, která pracuje v jiném odvětví, tak věřím, že by to bylo jednodušší, ale zároveň nás to spojuje a snažíme se společně najít cestu, jak naše osobní životy, teď už i rodinné, napasovat na náš profesní život. Oba jsme šťastní, že máme toto povolání, které je zároveň naším koníčkem, i když je to velmi namáhavé, vyčerpávající a někdy opravdu smutné, tak si ani jeden z nás nedovedeme představit, že bychom dělali něco jiného. Jde taky o to si nastavit své priority a jít si za svým snem, a to se nám zatím daří, i když jsme si ani jeden neuvědomili, co jsme si to zvolili za povolání a co všechno to bude obnášet. Jak rád říkám, jaké si to uděláš, takové to máš, a když se chce tak to prostě jde. Jediné co mě na tomto mrzí je, že už se nemohu věnovat svému vlastnímu hraní, ale věřím, že v této sezoně se mi to zase povede a opět si zahraju pro radost s kamarády a začnu zase něco po sebe a své tělo dělat.

Standa Kodet – asistent trenéra mužů

Konečně ses po dlouhých letech dostal k ročníkům, které ti x let zpět prošly rukama a pomáhal jsi je vychovávat. Jak si zatím užíváš práci s mužským áčkem?

Novou práci u chlapů si užívám moc, baví mě to s nimi.

Poslední roky jsi už hodně zvažoval skončit s florbalem, ale jako Jarda Jágr ses pokaždé vrátil.

Minulý rok už to bylo hodně na hraně, pomohla tomu nabídka práce u chlapů?

Nebýt Bučisovy nabídky, na 100% bych skončil. S nižšími kategoriemi mě to už nebavilo. Začalo to být jako ve škole.

Co považuješ za největší úspěch svojí florbalové kariéry?

Za největší úspěchy své florbalové kariéry považuji dvě třetí místa v extralize s Chodovem v letech 1996 a 97. Potom veteránské tituly s P.CA Milada a několik vítězství v Prague Masters. Jako trenér to, že jsem již 12. rok v Bučisu.

Jaké máš zájmy v osobním životě?

Mými osobními zájmy jsou  florbal, mé krásné povolaní učitele, cestování přírodou, pejsek a rodina…

Roman Vondruška – trenér starších žáků

Máte za sebou první kolo, ve kterém se vám podařilo nastřílet ve třech zápasech 14 branek, jak na tebe zatím působí tým?

Bohužel jsem na prvním turnaji chyběl, tak nemohu hru posoudit. Z toho, co vidím na trénincích, mám z týmu dobrý pocit.

Jak vypadá tvoje obvyklá příprava na trénink?

Obvykle si den před tréninkem promyslím, co chceme zlepšovat, a připravím si cvičení pro hráče.

Je někdo, kdo v týmu vyloženě vyčnívá?

Určitě se již v týmu formují osobnosti, které by měli v budoucnu jít mladším hráčům příkladem a být „tahouny“ týmu.

Co považuješ za největší úspěch svojí trenérské kariéry?

Určitě poslední dva ročníky Hummel Open Game s mladšími žáky.

Máš nějaké koníčky mimo florbal?

Sport (kolo, lyže, fotbal…) a knihy.